3.7. – 29.7.2007
Galerie Entrance
publikováno v časopise Flash Art CZ/SK
Eva Koťátková (1982) se jistě řadí k nevýraznějším autorům nejmladší české umělecké generace, je studentkou ateliéru Vladimíra Skrepla na Pražské AVU. Ve své tvorbě zajímavým způsobem spojuje konceptuální uvažování s bezprostřední výtvarnou výpovědí. Jejími instalacemi, objekty, kresbami a videi se táhne společná niť uvažování spojujícího jistý předem konstruovaný „příběh“ skonkrétními věcnými či tělesnými vztahovými situacemi. Pomocí své příznačně „neumělé“ kutilské výtvarné strategie vytváří „posunuté“ či „odkloněné“ situace odkazující vrámci oné kumulace všedních předmětů k danému „příběhu“ – jímž může být stejně tak odkaz v rámci umělecké tvorby, jako netradiční úhel pohledu na fragmenty „všedního“ světa a života. V tvorbě Evy Koťátkové najdeme i některé autorčiny „obsese“ – jako je motiv „fontány“ objevující se v nečekaných instalačních situacích v mnoha obměnách ať už v kapse autorčina kabátu, či v jejím odpadkovém koši, nebo na sanfranciské lavičce. Autorčin častý zájem o křehké a tvárné nebo pomíjivé materiály, sebou nese ve spojení sjejí reflexí tělesnosti i jistou dávku smyslné absurdní grotesknosti, kterou můžeme nejsilněji sledovat v jejích kresbách a v s nimi kombinovaných instalacích.
Část 1. (Vystřižení, nalepení, dokreslení)
Název poslední výstavy Evy Koťátkové Část 1.(Vystřižení, nalepení, dokreslení) na nás může zapůsobit jako popiska nějakého návodu dětské papírové stavebnice či podobně orientované kutilské DIY (Do It Yourself) stavebnice pro dospělé – tedy něčeho co nám může vnašem dokonalém technickém a „umělém“ světě sloužit jako tímto světem tolerovaná úniková oblast „původních“ rukodělných dovedností, jimiž by si musel každý z nás vytvářet své každodenní potřeby, nebýt právě naší „dokonalé“ civilizace. Ve výtvarném
uměním nám pak může asociovat modernistické kolážové techniky – které se ovšem v současném vnímání posunuly do „naivního“ kontextu do nějž zapadají i výše zmíněné DIY tendence. Na své výstavě v galerii Entrance Eva Koťátková zaplnila celý prostor galerie velice komplikovaným souborem kreseb, objektů, instalací a zásahů, které realizovala v intencích daných už názvem výstavy – předměty a materiály běžné potřeby, stejně jako své kresby, zde autorka recykluje – rozstříháváním, vystříháváním, vyřezáváním a dalšími zásahy posunuje jejich „reálný“ vzhled a znovu je sestavuje v jiné podobě, či používá jejich fragmenty, zbytkové výřezy a odstřižky k vytváření nových realizací. Často tím dochází k zajímavým posunům kontextu, či k netradičním „situacím“ daných předmětů a materiálů. Celá místnost, kterou zde autorka nastínila tuctovým ubrusem pokrývajícím stůl (pod kterým se skrývá ono už tradiční „živelné“ tajemství výstav Evy Koťákové – tentokrát je to místo bublající vody větrák), „dekonstruovaným“ palubkovým obložením stěny a „beyusovskou“ do plsti zabalenou lavicí, dostává znejisťující kontrast měřítka vpapírových „lesích“, pokrývajících stolek i kolmo rostoucích na stěně. Obdobně hrouda hlíny se slámou už svými materiálními vlastnostmi kontrastuje s jí pohlceným kovovým držákem. Zde se ke slovu, stejně jako u jiných částí výstavy, dostává díky křehkosti části materiálů i zub času a neopatrných návštěvníků, přetvářející v průběhu výstavy její podobu. Kresby umístěné v instalaci umožňují také lépe pochopit kreativní uvažování Evy Koťátkové, která svou prací zajímavým způsobem překračuje vzájemné hranice konceptuálního a čistě výtvarného přístupu. Díky výrazným materiálovým i funkčním přesunům se tyto většinou původně běžné objekty dostávají do pozic výtvarných artefaktů, přitom nás však mnohé nechávají na intuitivních pochybách o jejich užitné či estetické funkci. Ve svém spojení mnohočetného náročného podání a výtvarné „syrovosti“ s neuzavřeným pojetím tato výstava pozoruhodně rozvíjí dlouhodobější autorčino směřování a ukazuje jistě jednu znejcitlivějších pozic vrámci současného
diskurzu snažícího se konfrontovat konceptuální a výtvarnou tradici v české kotlině.
Viktor Čech
ART HAS NO HISTORY 