Vertikální příběhy
Galerie Jiří Švestka, 11.2.-2.4.2011
publikováno v časopise Flash Art CZ/SK
Na své výstavě v galerii Jiří Švestka slovenská umělkyně představila sestavu děl dobře reprezentující celou její dosavadní tvorbu. Jak si můžeme všimnout u řady zde vystavených děl, ráda v ní využívá strategie spočívající v personalizaci známého díla světového umění do polohy svázané s jejím soukromým životem a zkušeností. Je to dobře vidět například u děl „After Tony Cragg: Family history upside down“ (2010), kde formální strukturu instalace Tonyho Cragga reinterpretovala jakožto součást rodinné historie, reprezentované chronologicky ve vrstvách, dle rodinného seznamu zavařenin. Instalaci tvoří seřazené zavařovacími sklenice proložené skleněnými deskami. Podobně u „After Felix Gonzales-Torres“ (2008), posunula známou umělcovu bonbónovou instalaci z její původní pozice relativizující estetiku instalačního umění tím, že návštěvník, který se opováží bonbón rozbalit narazí místo něj na kamínek. V obou případech mi tato strategie připadá poněkud obousečná – díla, která se stala světoznámá i díky své jinakosti nabourávající jistá specifika galerijního provozu, umělkyně sice vtipně odklání do svých vlastních pozic, současně v nich ale formálně naplňuje něco co bychom mohli nazvat současným galerijním akademismem. Nicméně Poliačikové nelze nepřiznat suverenitu se kterou se v daném rámci pohybuje a která je v českém i slovenském prostředí rozhodně nadprůměrná. Za nejpozoruhodnější a nejsilnější dílo celého výběru lze rozhodně pokládat video „Barthes’s Lover“ (2010), které je svým názvem rovněž svázáno se jménem slavné osobnosti definující důležitou pozici uvažování o umění. Nicméně zde se autorka obešla bez zbytečných formálních referencí a vytvořila působivě jemnou parafrázi v níž světlo doslova laškuje s fotografií aktu, která se v průběhu z delšího časového úseku animovaného videa pod vlivem jeho tepla zkroutí a zase narovná. Jednoduchost a působivost tohoto gesta současně jakoby vyvracela všechny výše zmíněné námitky vůči autorčině tvorbě.
Viktor Čech
ART HAS NO HISTORY 