Aleš Čermák: Hodina kdy jsme o sobě navzájem nic nevěděli

Aleš Čermák: Hodina kdy jsme o sobě navzájem nic nevěděli

Galerie SPZ, 11.4.2013, 19-20 hodin

výstava trvá do 17.5.2013

Aleš Čermák je tvůrce, který svými aktivitami překračuje hranice mezi výtvarným uměním, literaturou i intelektuální činností jako takovou. Jeho pobyt na tomto propojeném kreativním poli na sebe již vzal podobu výstav, performancí, knižních publikací i divadelních inscenací. Je zakladatelem nakladatelství Ausdruck Books.

Jeho přístup v sobě často zahrnuje na akcentování vztahových struktur založené inscenace situací. Text a intelektuální tradice se pro něj pak stávají především základem pro budování nových kontextů a prezentačních forem. Vychází přitom jak z tradice moderního a post-moderního dramatu či experimentální poezie, tak z práce s nalezeným materiálem, tedy tím co bývá řazeno do tendencí shrnovaných pod tzv. “archivní obrat”.

Alešova činnost v sobě pro mnohé diváky může nést jistý paradox. Jeho autorské publikace sice můžou vypadat jako kulturně-historický výzkum, jeho ediční práce prostě jako práce nakladatele, jeho inscenované situace můžeme dle vnějších znaků řadit spíše do sféry experimentálního divadla, zatímco jeho skutečnou divadelní inscenaci lze pokládat  za dramatizovaný politicko-kritický dialog. Přesto však je zřejmé že se jedná i o něco jiného.

V Alešově práci se prostě velice často setkáváme s jakýmsi odkláněním formy. Výsledná realizace vždy není jen tím čím se zdá být. Nelze se přitom samozřejmě vyhnout ani jeho výchozí pozici, tedy konstatování toho že Aleš je Umělec, v konceptuální tradici chápání tohoto modelu činnosti. Neustálé vyhýbání se místům, kde by jeho tvůrčí pozice ustrnula na konvenčním modelu “umělecké činnosti”, je nepřehlédnutelným znakem jeho aktivit. Současně však vždy každá další alternativa média či formy, v nichž prezentuje svoji práci, se stává spíše jen nádobou, u které můžeme cítit, že právě moment dotyku autorova záměru na danou novou formu je tím místem, kde můžeme hledat to co dělá jeho tvorbu tak osobitou.

Jedním z podstatných momentů Alešovy tvorby je jeho zájem o analýzu a konstrukci narativní struktury, která je následně vložena do kontextu, pohybujícího se na hranici mezi civilní realitou a galerijním institucionálním rámcem. Podobně vlastně do světa vstupují i jeho knihy. které jsou současně “jen” knihami, tedy civilním objektem, ale stále na nich ulpívá auratická příchuť uměleckého artefaktu. V případě zmíněných “situací” často nalezneme i nutnost autorovy reference k zdrojovému materiálu (většinou tedy textu), který je jako forma zpětně začleněn do inscenované “reality” dané práce. Kruh mezi interpretovaným zdrojem, kolem něj budovanou situací a okolní realitou se  uzavírá a trvá právě jen v okamžiku existence díla v daném místě a čase.

Viktor Čech