The offense of things

The offense of things

Move or be moved by some thing rather than oneself

Vystavující umělci: Alžběta Bačíková, Tymek Borowski, Milan Mazúr, Martin Nytra, Barbora Švehláková, Miroslava Večeřová a Pavel Příkaský

Kurátor: Viktor Čech

Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem

vernisáž 7.9.2016 od 19 hodin, výstava potrvá do 14.10.2016 

Pohybujeme se ve světě věcí. To je časté téma poslední doby. Současně však stále zůstává těžké definovat co vlastně věc je. Do jaké míry se jedná o produkt, materiál či fyzikální jev. Nezanedbatelnou roli hraje i otázka sítí vztahů ve který tyto věci „fungují“. Jako předměty jsou v naší kultuře často chápána i sama naše těla. A to ne jako celky, ale jako součet menších navzájem se vázajících částí. Naše údy a orgány jsou předměty vyžadující obdobnou péči jako svět předmětů kolem nás které používáme.

Někdy je hranice mezi námi a věcmi těžko ohraničitelná, stejně jako jsou naše vlasy předmětem, jsou brýle někdy naší nezbytnou součástí. Tyto vztahy ještě zkomplikoval příchod virtuality spojené s novými technologiemi. Virtuální postava hráčova avatara procházejícího se trojrozměrným světem počítačové hry se zvykem stává stejně přirozeným prodloužením jeho těla jako jeho běžné údy. Věci v našem světě získávají sociální rozměry, které někdy vyvolávají dotaz, zda to nejsou ony co nás ovládají, místo abychom mi ovládali je. To je ale nejspíše špatně položená otázka. Je spojena s předsudkem, jenž je v naší kultuře pevně zakořeněn. Totiž pevné distinkci subjektu a objektu. Naše fyzická aktivita, jako je pohyb, je vlastně také čistě věcný jev. Možná právě pohyb je v hmotném světě paralelou toho, co vnímáme jako sociální jevy a struktury. Vždyť pojmy jako hnutí se používají stejně tak pro fyzickou akci jako pro společenskou aktivitu.

Věta „Move or be moved by some thing rather than oneself“ pochází od americké umělkyně a choreografky Yvonne Rainer. Souvisí jak s chápáním oné problematiky objekt-subjekt v minimalistickém tanci, tak také s častou konfrontací těl s objekty v tomto uměleckém okruhu. V době kdy se přenos zkušenosti stává ve formě dat samozřejmostí nejen pro nás, ale i pro to co jsme doposavad nahlíželi jako pasivní věci a naopak naše tělesná rozprostřenost se přenáší i do zdánlivě nemateriálního virtuálního prostoru, již nemůžeme mít takovou jistotu co jsme „my“ a co je ona „jiná věc“. Jediné co zůstalo jistotou je ona dynamika vzájemné interakce a neutuchajícího pohybu.

Viktor Čech