Galerie Jelení, Praha
26. 6. – 19. 7. 2020
vernisáž: 25. 6. 2020 od 18 hodin
kurátor: Viktor Čech
Potenciál groteskna vždy spočíval v oné bezstarostné nevinnosti, s jakou nám její aktéři odhalují krutou ironii lidského života. Jakoby naše bytí nic nevážilo, a mohli jsme ho kdykoliv odfouknout jako kousek chmýří. Veselost, s níž se herec v grotesce rozplácne na slupce banánu v nás nevyvolává ani špetku Schadenfreude, naopak z něj v našich očích činní hrdinu, jemuž závidíme ztrátu vážnosti životních situací. Ne nadarmo v češtině slovo „vážnost“ neustále připomíná jakou nám přinášejí důležité věci v našem životě zátěž. Komik v klasické filmové grotesce projde s lehkostí klopýtající primabaleríny během krátkého příběhu snad nekonečnou řadou událostí, z nichž každá by v našem „reálném“ světě byla vážnou nehodou či životní událostí. Takové postavy jsou hrdiny našeho chvilkového osvobození z krutosti biologické, fyzikální i sociální kauzality.
Pro avantgardu 20. let byl takovým idolem naděje a osvobození onen slavný tulák Charlie. Od té doby uplynulo již skoro celé století, přesto je právě vize odlehčeného a hravého světa, který se přes všechny krutosti a příkoří osudu směje (jak ho vystihl ve své knize Karel Teige) možná i dnes jednou z cest pozitivního osvobození a znovupřivlastnění si naší budoucnosti. Ona tíže existence a všechna úskalí čekající na našich spletitých životních cestách nás nikdy zcela neopustí, přesto však je důležité se naučit onen důležitý trik, který nám neustále převádějí hrdinové grotesek – umět z kouzelného klobouku místo drtivé váhy lidského života vytáhnou znova a znova stav veselé nulové gravitace.
Podobný hravý stav beztíže, lze vycítit i z realizací Jiřího Pitrmuce, který se ve svém současném výstavním projektu vedle grotesek neskrývá ani další inspiraci, svět specifické logiky výtvarné řeči dětských kreseb. Autor tu recykluje v kořenech moderní kultury uvízlé téma grotesknosti, aby tuto vizuální řeč plnou veselí a bezstarostnosti spojenou s řadou typických artefaktů zbavil tragédie lidské přítomnosti a představil nám ji ve svých malbách a instalaci jako svěží hernu archetypů avantgardy. Herci zmizeli a zůstává zde vizuální herna nečekaných situací, průniků i gagů, v níž rekvizity asociující nám poetický svět grotesky získávají hlavní roli. Umělec je zde oním kouzelníkem s cylindrem, z nějž ale nevytahuje ani holubice, ani králíky, ale své obrazy.
ART HAS NO HISTORY 