Autovize

Autovize

GHMP Staroměstská radnice, 12.1.-25.3.2007

publikováno v MF Dnes

Výstavní prostor Galerie hlavního města Prahy v druhém patře Staroměstské radnice je dlouhodobě jedním z mála „oficiálních“ galerijních prostorů prezentující přední reprezentanty současné mladé pražské výtvarné scény. Kolektivní výstava Autovize prezentuje tvorbu čtveřice umělců kteří ve své generaci jistě patří k nejvýraznějším osobnostem. Projekt Ondřeje Brodyho a Krystofera Paetaua Licking Curator´s Ass (2005), prezentující výše zmíněnou činnost na osobě kurátora očekávajícího „šokující“ objednanou akci, si pohrává především s institucionální koncepcí kurátorství, i děl na kurátorskou objednávku jako „nezávislého“, ale ve skutečnosti zase mocensky ukotveného umění. Evžen Šimera ve svém projektu Rekonstrukce (2006) „rekonstruoval“ několik známých černobílých snímků Markéty Othové, a to jak výběrem co nejbližších záběrů tak i technikou výroby – s jedinou vyjímkou a to tou že snímky jsou nyní barevné. Autor tak těží ze dvou „přidaných hodnot“ vedle prvoplánového časového a kvalitativního posunu ve vnímané realitě je zde podstatná právě ztráta oné „konceptuální černobílosti“ jíž byla v 90. letech právě Othová nejvýraznější představitelkou, tím také staví autor do popředí problematiku této dnes už „přežité“ výtvarné konvence a jejího současného vnímání. Jiří Skála zde prezentuje své 50 minut dlouhé video Harmony Corruption (2005) v jehož rytmicky opakujícím se ději zeshora snímaný aktér znova a znova přemísťuje a opakovaně napíná bílá plátna. Kompozičně přísně pojaté video je doprovázeno k jednotlivým činnostem vázanou kakofonií agresívních zvuků složených z remixované heavymetalové hudby a „výstřelů“ sponkovačky. Umělcem avizovaný význam jako „recyklace prázdnoty“, tedy nefunkčnosti klasického „vytváření“ obrazů v rámci současného konceptuálně orientovaného uměleckého diskurzu je zde ve zvláštním napětí s formálně uzavřeným a kultivovaně komponovaným výrazem samotného videa. Slovenský umělec Viktor Frešo zde prezentuje šest textových panelů Keď mám…tak mi pomaha (2005) na nichž analytickým způsobem rozebral svoje osobní řešení několika kritických životních situací. Projekt lze pokládat jak za intimní autoportrét „v textu“, tak i za vtipně pojatou sociologickou analýzu.

Viktor Čech