Posun o devadesát stupňů

Galerie NoD, Praha

Úhel devadesáti stupňů je něco, co patří v naší civilizaci k základním determinantám vztahování se k prostoru, ve kterém se pohybujeme a¨žijeme.

Tento geometrický řád proniká s menší či větší přesností prakticky všemi oblastmi našeho života. V tomto výstavním projektu kurátorům jde o využití tohoto prostého faktu v pozměněném kontextu.

Posun o úhel devadesáti stupňů se zde stává pravidlem, které naopak určuje odklon od vžitého řádu. Výstava poukazuje na význam a pozoruhodnou variabilitu, jíž tento zdánlivě prostý moment nabízí.

vernisáž 14.3.2012

Vystavující umělci: Matěj Al-Ali, Magdalena Stanová, Jiří Kovanda, Jan Kratochvíla, Pavla Sceranková, LPJT Válka, Karíma Al-Mukhtarová, Marek Meduna, Jiří David, Jan Pfeiffer

Kurátoři :

Viktor Čech a Karíma Al-Mukhtarová

Matěj Al-Ali, se ve svém videu zaobírá především oním zvláštním posunem, k němuž dojde, když je dílo přemístěno z místa svého vzniku – ateliéru do galerijního prostředí. Devadesát stupňů je zde chápáno především jako podobenství posunu významu a vztahu díla k divákovi.

Moment posunu v rovinně reprezentace díla řeší ve své práci i Magdalena Stanová, která se ve své ,,úvaze” zaobírá především specifickou a ve skutečnosti ne tak přirozenou konvencí jednoho vizuálního média.

Jiří Kovanda připravil realizaci, která v dobré tradici jeho již klasické starší tvorby operuje na hraně nenápadného osobního konání a zásahu do veřejného prostoru ostatních.

Naopak výrazným gestem zaujme svoje stanovisko k dané problematice svým instalačním a performačním zásahem Jan Kratochvíla.

Instalace Pavly Sceránkové je pak posunem, jenž nejen mění pozici fyzikálního objektu, ale díky této změně dochází i ke vzniku nových kvalit u jeho funkce, což autorka dovádí k poněkud paradoxnímu řešení.

Karíma Al-Mukhtarová chápe toto téma především jako změnu situace, kde ústřední roli hraje moment přechodu.

LPJT Válka si procesem tohoto posunu pohrává poněkud i na účet diváka, který je donucen k aktivní interakci s jeho dílem, spočívající v poměrně náročném naplnění autorova zadání.

Naprosto odlišnou strategii zaujal Marek Meduna, jehož díla na výstavě jsou především vtipným a výtvarně pozoruhodným komentářem k danému tématu.

Jiří David založil svoji práci na objevu výskytu tohoto pro nás skoro všudypřítomného geometrického řádu v jiném systému, kde naopak pravidla porušuje.

Jan Pfeiffer rozehrává moment posunu o devadesát stupňů prací zaujímající působivou autonomí estetickou pozici, současně se však i vztahující k ideologické symbolice s ním spojené.