Pavla Sceranková : Chybějící kapitola
Drdova Gallery, Praha
12.9.-27.10.2012
publikováno v časopise Flash Art CZ/SK
Pavla Sceranková ve své dosavadní tvorbě zaujala svojí “aktivní plastikou”, v níž je dynamizována recepce post-sochařského objektu. Na tomto poli operují i její poslední práce, které jsou současně i praktickým výstupem její dizertační práce, v jejíž teoretické části autorka řešila otázku procesu vnímání jako zásadního momentu smyslu uměleckého díla.
I když vystavené objekty mají vlastnosti srovnatelné s klasickým chápáním “sochy”, autorčin záměr evidentně tkví jinde. Každé z na výstavě prezentovaných děl odráží její zájem o hodnotu samotného procesu vnímání, který je pro nás zásadní podmínkou aktuálního pobývání v tomto světě. Dílo se zde nestává jen pasivně přítomným artefaktem, je spíše prostředníkem průběhu autentického recepčního procesu. Ne náhodou je zde výrazným tématem lidská hlava, tedy jak nositel lidské mysli, tak i naše vnějškem definovaná forma – podoba. Jedná se vlastně o klasické téma sochařského portrétu, v němž by měl autor vyváženě vyjádřit vnější podobu i vnitřní psychologii portrétovaného. V rámci moderního umění, byla ale tato definice vážně zpochybněna. Pavla Sceranková se rozhodně nesnaží o návrat ke klasické rovnováze, spíše ve své “kinetické” a “kubistické” hlavě z pozic svého umění ohledává moment, kdy je naše identita a z ní vycházející chování výrazně podmíněno zpětnou vazbou mezi vnitřním já a tím co ostatním i nám samotným říká naše vnější podoba, jakési vězení mysli. Podobně jako je sebereflexe člověka výrazně ovlivněna těmito faktory, pohrávají si i tato dvě díla s ambivalencí mezi aktivitou a pasivitou vztahu uměleckého díla vůči divákovi. Samotné formální řešení děl je v tomto ohledu vlastně velice decentní, až designově střídmé. Tuto tendenci poněkud narušuje třetí dílo – instalace, která proti nim kontrastuje svojí vtipnou lehkostí a zajímavým podobenstvím o přenosu mezi obrazem, formou a objektem.
Viktor Čech
ART HAS NO HISTORY 