Volná esej věnovaná tématu kolektivu a spolupráce v současném umění a inspirovaná aktivitami uměleckého ne-kolektivu Björnsonova a jejich současné instalace na výstavě finalistů CJCH v Moravské galerii v Brně.
Celý text dostupný ve:
Flash Art Czech and Slovak Edition no. 61, s. 14-17
“Tušově sytá temnota, zvuk kapek nepravidelně dopadajících na podlahu. Prostor, který tušíme jen z ozvěn kapání a vlastních kroků. Těžké vdechy a výdechy vlhkého vzduchu, plného tlející vůně mechů a plísní. Je nás tu několik, navzájem se o své přítomnosti ujišťujeme stisky svých upocených dlaní. Každý další krok je naplněn novou dávkou nejistoty, co nás na naší cestě temnotou ještě čeká. Občasné klopýtnutí, zastavení se a očekávání, zda náš hluk nevyvolal nějakou odezvu okolí, či se jen jednalo o další ozvěny. Konečně jsme něco zaslechli, od stěn se tříštící zvuky, jež by mohly být dupot těžkých bot či tlap, a hlasité funění. Je čas na hod dvacetistěnnou kostkou ve tvaru ikosaedru, zvanou d20. Naleznou nás pronásledovatelé, nebo v nekonečných tunelech také zabloudí?…“
ART HAS NO HISTORY 