Matěj Macháček: Sunset Archers

ETCETERA ART, Praha, 1. – 17.3. 2023

Výstava Matěje Macháčka, malíře a absolventa AVU v pražské ETCETERAART může být pro návštěvníky až nečekaným setkáním s intenzitou barev a dvojznačné hry mezi křehkostí dálným východem inspirované techniky a až performativním vstupem autora samotného do imaginárních prostorů svých obrazů.

Okamžik napjatého soustředění, kdy tělo a mysl musí jednat v plné součinnosti. Zadržený dech, napnuté svaly a na cíl zaměřený pohled. Být jedno se svým cílem, ať již se děje kolem cokoliv. To je pozice lučištníka v onu krátkou chvíli před výstřelem, jak ji známe jak z řady scén klasického výtvarného umění, tak ze současné vizuální kultury a sportu. Je to pozice hrdiny v rozhodném okamžiku (to můžeme vidět třeba u monumentálního Bourdellova Hérakla lučištníka), ale i astrologický Střelec, ztotožňovaný s moudrým kentaurem Cheirónem. Sagittarius je znamení proroků a věštců, jejichž sudba nikdy nemine svůj cíl. V současné populární kultuře roli lukostřelce zaujímá například elf Legolas, tak mladistvý a přitom naplněný zkušenostmi stáří. Luk a šíp jsou i proto jeho ideální zbraní, spojující rozvahu a rychlost.

Právě tento moment si za své vzal v cyklu maleb Sunset Archers Matěj Macháček. Monumentální formát tohoto souboru, v němž jako hlavní aktér vystupuje sám autor, je ve zvláštně ambivalentním vztahu s výtvarnou technikou kterou používá. Čínskými postupy inspirovaná akvarelová malba je aplikovaná do velkých ploch papíru, ale svou řeč rytmických tahů naplněných klidem a řádem divákovy poodhalí hlavně až při pohledu zblízka. Z odstupu naopak všemu dominují velmi syté barevné pigmenty, které z povrchů maleb vytvářejí až jakési zářící plochy, které do okolního prostředí vstupují stejně ostře a úderně, jako pohled lučištníka a jím vystřeleného šípu. Tato technika, spočívající v nasycení papíru hutnou tekutinou intenzivního pigmentu, je cestou díky níž autor dosáhl nečekaného spojení křehkosti a údernosti. Jako se střelec s oblibou staví zády ke slunci, aby oslnil svého protivníka, tak si malíř nechává výhodu prvního výstřelu do překvapených očí diváka.

Rozlehlé plochy monumentálních figurativních maleb byly v západním umění vždy pokládány za ideální prostředek k vyprávění příběhů a znázorňování kulturních archetypů. Ve svém cyklu maleb Matěj Macháček vlastně rovněž vypráví svůj příběh. Ten je ale podobně jako v dramatické filmové scéně jen sérií střihů na klíčové momenty. Umělcovým příběhem zde není nějaký v epizodách vyprávěný děj, ale je jím malba samotná, z níž na nás jako na diváky svým štětcem i sebeperformativním výstupem míří.

Cyklus Sunset Archers je pro malíře nejen scénou pro zinscenování sebe samého do vlastně až klukovsky hrdinské role, když na nich vystupuje v řadě různých poloh mířícího lukostřelce, ale při bližším pohledu také barevnými krajinami, jaké známe právě z čínské kultury, do nichž vstupuje se svou jemnou a intimní malířskou technikou, aby se podobně jako onen lukostřelec neomylně strefil do cílů své kompozice.

Viktor Čech