Slippery Mnemosyne

Milan Mazúr

Olga Krykun

Alex Selmeci – Tomáš Kocka Jusko

kurátor: Viktor Čech

Povážská galéria umenia v Žilině

27. 4. – 10. 6. 2023

Výstavní projekt Slippery Mnemosyne je postaven kolem momentu vizuální paměti jako dynamické zkušenosti pohybující se na hranici tělesného prožitku a symbolična, neustále nově redefinující námi prožívanou realitu. Minulost a budoucnost se v dílech autorů ohledávající cesty paměti stává často obousměrným provozem, který narušuje její běžné chápání jako pouhého bodu na časové ose. Labyrinty paměti jsou plné míst, situací, vjemů a věcí z nichž čerpáme jak svou naději, tak nejhlubší zoufalství. Není pro nás přece jen snazší vnořit se do vod řeky zapomnění Léthé a nechat vše odplout do nemíst bezčasí?

Autoři pracující v médiích videa, instalačních realizací i výtvarných artefaktů na výstavě vybudují sdílený meziprostor, vzájemně propojující jejich osobní mytologie i představivost diváků.

Uklouzla, ale stále se snažila udržet rovnováhu mezi tím, co bylo, a tím, co bude. Nejdůležitější bylo nezapomenout dýchat. Vertikální pohyb vdechu a výdechu jí pomáhal tento balanc udržet. Cesty paměti jsou velmi kluzké, pokryté hustou mízou řeky zapomnění Léthé. Spadnout do ní znamená rozpustit v ní veškeré své vzpomínky, ztratit kořeny toho kým jsme se za svůj život stali a co nazýváme svým Já.

Jistě, to je především mytologický osud zesnulých, zanechávajících za sebou na své cestě do podsvětí veškerou zátěž a vazby, jež si sebou paměť neodvratně nese. Každá ztráta vzpomínek je přece ale také taková malá smrt, která rozpustí část toho čím jsme na časové ose života do temných vod Léthé.

Pamatovat si znamená cítit slast, ale i bolest. Nejen svou, ale i dalších bytostí s nimiž nás vážou nitě empatie. Dokonce i cizí vzpomínka, ke které si jen vytvoříme vztah, a jíž jsme sami nezažili může hodně zabolet. Krása a vůně květin i příjemné teplo slunečních paprsků zalévajících široko a daleko se táhnoucí lány se rychle může zlomit v hrůzy vzpomínek na lidskou krutostí zjizvenou krajinu a válečné hrůzy plné nevinných obětí.

Mnémosyné na její cestě neustále trápil i štiplavý pach výparů z řeky Léthé a matoucí mračna jejích mlh. Paměť není jen plochý obraz nebo zvuk, ale také prostorová a tělesná zkušenost, naše haptické či čichové vjemy a asociace. Vybavit si místo kde jsme seděli, tvrdost lavičky, povrch dřeva či kovu, jejich uklidňující chlad či útulné teplo, je něčím co nás přenáší do hloubi dané vzpomínky často více než jakýkoliv děj. Věci jsou stejně důležitými partnery naší paměti jako jakákoliv bytost. Ne nadarmo plnili starověcí vládci své hrobky tolika svými každodenními věcmi.

Někdy ono balancování bohyni paměti zcela nevyjde a přece jen se zapotácí, uklouzne a jen s vypětím všech sil po chvíli znovu nalezne ztracenou rovnováhu. V takových chvílích však také znova nalézá smysl svého úsilí. Hrozba ztráty jí připomene, že paměť je tím nejširším i nejhlubším prostorem i nejbohatší pokladnicí jaký každá lidská bytost i lidská společnost jako sociální organismus mají.

Z Žiliny pocházející, v Praze působící, Milan Mazúr často ve své tvorbě, pohybující se především v médiu videa, ale leckdy přesahujíc i do instalací reaguje na paradoxy vyprázdněné smyslnosti bytí tady a teď v kontrastu s trváním rodinné i společenské paměti. Jeho současnou masovou kulturou ovlivněná vizualita vede jeho kameru i za stylovými maskami se skrývající existencionální úzkostí.

Rovněž v Praze působící Ukrajinka Olga Krykun, se zvlášť v dnešní válečné situaci, doslova na délku celého Slovenska, opakovaně vztahuje k vlasti svého dětství. Její díla často akcentují vazby mezi krásou a poetikou tradičních lidových mytologií a rituálů na straně jedné a současnou kulturou i krutostí utrpení její vlasti na straně druhé.

Tvůrčí dvojice Alex Selmeci a Tomáš Kocka Jusko pochází ze Slovenska, ale rovněž působí v Praze. Jejich instalační projekty a artefakty prostřednictvím DIY kutilských technik ohledávají roli věcí, ať již archaicky archetypálních, nebo i nejsoučasnějších technologií, jako až dystopicky uzavřeného koloběhu mezi minulostí a budoucností. Mezi pokusy o rekonstituování paměti věcí a vyprázdněností jejich formy.