Jiří David : „Už si nevzpomínám, je to nebezpečné“
Galerie Na Mostě (areál Wannieck gallery), Brno
20.9.2007-31.12.2008
publikováno v časopise Flash Art CZ/SK
Jak už se stalo pro tuto výraznou osobnost současné české výtvarné scény příznačné, Jiří David zase jednou přišel se svojí uměleckou kůží nestydatě na trh. Tentokrát skoro doslova – výstava jeho velkoformátových obrazů a několika objektů v prostoře brněnské galerie Na Mostě je příznačná právě oněmi jakoby surové vyvěšené kůže asociujícími volně zavěšenými nenapnutými plátny. Ty můžou na první pohled diváka poněkud odradit svou roztříštěnou kompozicí plnou drobných prvků a nepřehledně se překrývajícími, komplikovaně vrstvenými obrazovými rovinami. I přes tvrzení umělce v názvu výstavy, je právě jeho paměť to, co mu zde slouží jako studnice nepřeberného množství fragmentů prožívané „reality“, transformované do specifické znakové „řeči“, dané konvencemi společnosti, řeči umění a především umělcovou osobní intuitivní strukturalizací. Paměť ovšem není jen to co jsme zaznamenali svými smysly či zažili, ale také naše vnitřní touhy, asociace a obavy, to vše se objevuje v různých podobách i v Davidově práci. I když se podoba umělce samého objevuje v mnohačetných reprezentacích přímo na obrazech a odkazuje tím diváka neustále k umělcově osobní zkušenosti, jeho nejzajímavější řešení bychom asi měli hledat v kombinaci zdánlivě vylučujících se přístupů – od geometrických nárysů až technického rázu, přes figurativní fragmenty až po zdánlivě gestické projevy, ovšem ne vše je zde tím čím se jeví – různé momenty z tradice výtvarné řeči zde zastupují jakési „znaky“ či „reprezentace“, jejichž skutečné výtvarné řešení se navzájem prostupuje a relativizuje zdánlivou jasnost protikladů. K této nelineární síti fragmentů paměti bychom mohli hledat zajímavou paralelu, k čemuž svádí i technicistní prvky obrazů, jak u současné počítačové technologie zpracování dat či grafiky, tak i u odtud inspirované umělecké tvorby. Přitom se ale David ani o píď nevzdaluje od neustálého intenzivního řešení tak klasického a konzervativního a přitom i pořád neustále aktuálního a nepostradatelného média malovaného obrazu. Dva v prostoru umístěné „Painting objects“ vytvořené z obrazů jako konstrukčního materiálu umožnily autorovy ještě více zdůraznit nejednoznačné napětí mezi referující formou a definujícím obsahem obrazů. Schopnost Jiřího Davida plně syntetizovat do svého uměleckého projevu nejen své zkušenosti, ale až skoro ve formě jakéhosi mentálního otisku i strukturu své osobnosti jako člověka i jako umělce, což v Davidově případě znamená jedno a to samé, je vskutku vyjímečná.
Viktor Čech
ART HAS NO HISTORY 