Parcela – Marek Bureš a Michal Panoch

Galerie Nod / Box

Parcela – část první : Developerův sen

27/1-13/2/2009

Parcela – část druhá : Architektův sen

22/6/2009 – 10/7/2009

autoři : Marek Bureš a Michal Panoch
kurátor : Viktor Čech

úvodní text projektu:

Ideové architektonické soutěže jsou často vyhlašovány za účelem vyřešení „bílých“ míst ve středech urbanistických celků. Snaží se nastínit řešení v místech kde „něco chybí“. Marek Bureš a Michal Panoch ve svém projektu postupují jakoby opačně – svým virtuálním zásahem do centra pražského panoramatu nové bílé místo na mapě vytvářejí. Nabízejí tím možnost současným autorům k tvůrčímu uvažovaní ve velice netradiční situaci. Jejich zásah je současně ale i velice brutálním aktem, který přes svou imaginárnost vzbuzuje mnohé etické a ideologické otázky. Symbol státu, národní identity, jeho pýchy, kulturních kořenů i kultovní místo víry již vyznává podstatná část národa. Za takový symbol můžeme v českém prostředí určitě pokládat pražskou katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Mimo to je určitě i jedním z nejvýznamnějších uměleckých děl nacházejících se na našem území. Asi málokdo z obyvatel české republiky si dokáže představit její zmizení, odstranění, destrukci či jen vážné poškození, tedy to co v průběhu dějin potkalo řadu obdobných symbolů jiných států, národů či církví. Tomuto osudu se pražská katedrála v průběhu dějin většinou úspěšně vyhýbala. Ale co když takováto situace nastane, ať už z důvodů nechtěných, či naopak prostě pro absolutní vyprázdnění její významovosti. Osud jaký potkal katedrály v Coventry či v Kolíně, Drážďanský Frauenkirche, ale stejně tak i newyorské World Trade Center a Artemidin chrám v Efesu či alexandijský maják a pražské Národní divadlo. Nelze pominout ani dnešní neustále rostoucí napětí mezi abstraktně fungujícím světem investicí a jim ustupujícím kulturním hodnotám, jak se s tím často setkáváme u nenápadnějších případů v pražských ulicích i jinde, který ukazuje že “na věky” chápaná ochrana v liberálně-ekonomické společnosti může v jakémkoliv okamžiku pozbýt svého významu. Autoři ve svém projektu tuto relativitu odhalují v plné míře, když si za cíl demolice a následného nabídnutí nové alternativy pro dané místo vybrali právě katedrálu sv. Víta. I když je zde demolice pouhou fikcí a následná architektonická soutěž může být jen názornou demonstrací současného uvažování a ambicí společnosti i jednotlivých autorů, jejich projekt se snaží cíleně poukázat na ono citlivé místo naší identity a vyprovokovat tvůrce i veřejnost k postavení se čelem k této problematice, která se kousíček po kousíčku prohryzává naší kulturní krajinou prostřednictvím méně drastických, ale zato všudypřítomných změn. Projekt nepoukazuje ale jen na tento negativní moment, soutěž současně nabízí možnost aktuálního náhledu na současnou kulturně-společenskou situaci. Možnost nového architektonického návrhu do takto vyjímečné situace dává možnost k prezentaci stavu současné architektonické tvorby i naprosto odlišného smýšlení dnešní společnosti, oproti generacím jež formovaly dnes už zakonzervované panoráma pražského centra.

Viktor Čech