Nezvaný host

Nezvaný host

Galerie Chodovská tvrz, 1.7.-16.9.2012

Vystavující umělci:

Karíma Al-Mukhtarová, Vasiliy Artamonov, Ondřej Boušek, Aleš Čermák, Patricie Fexová, Sylva Francová, Pavla Gajdošíková, Jan Haubelt, Markéta Jáchimová, Barbora Kleinhamplová, Jiří Kovanda, Petr Krátký, Magdalena Kwiatkowska, Alexey Klyuykov, Petr Lysáček, Marek Meduna, Petra Pětiletá, Jan Pfeiffer, Sláva Sobotovičová, Vítek Soukup, Johana Střížková, Jiří Thýn, Benedikt Tolar, Filip Turek, Tereza Velíková, rtf.

Kurátoři: Viktor Čech, Helena Blašková

Architekt výstavy: Tomáš Svoboda

Umění posledních sto let bylo a je svým vztahem k prostorám, ve kterých bydlíme a žijeme svůj soukromý život, vlastně macešské. Institucionální model galerií a instalačního umění, white boxu a black boxu, onomu dříve běžnému soužití umění a každodenního života rozhodně nepřeje. Můžeme jistě namítnout, že zde existuje malba a pár dalších tvůrčích pozic, které toto soužití stále umožňují, ovšem v pohledu z celkové perspektivy současného umění je prostředí obydlí spíše pracovním materiálem. Jistým specifikem týkajícím se tohoto tématu je fenomén tzv. bytových galerií, kde se strategie současného umění a domácí společenský život mísí asi nejpřátelštějším způsobem. Život každodenní a od něj oddělený čas umělecké realizace se v nich prolínají stejně, jako soukromý život obyvatel bytu a společenský život návštěvníků vernisáží. Umění je zde návštěvníkem, který narušuje auru soukromí obdobně jako jakýkoliv jiný host. Minimálně již od slavné “kuchyňské” výstavy zorganizované Hansem Ulrichem Obristem roku 1991 je tento jev přítomný v kontextu světového umění v mnoha polohách, obdobně jako hlavně dřívějšími specifickými podmínkami východního bloku ovlivněné bytové výstavy. Náš projekt pro prostory Chodovské tvrze právě na tento moment navazuje. Nemůžeme samozřejmě popřít, že se koná v prostorách galerijních, které sice svým původem a dispozicí bytové prostředí velice připomínají, nicméně jsou stále prostorami určenými k veřejné prezentaci umění. Formát výstavy, který jsme zvolili, tedy spíše reaguje na konkrétní momenty a specifika spojené se soužitím uměleckých děl a bytového prostředí. Jedná se stále o výstavní instalaci, která do jisté míry simuluje dané prostředí a nabízí uměleckým dílům i divákům možnost zažít různé, s daným tématem spojené situace. Nejde zde jen o jednotlivá díla, ale také o příběhy jichž mohou být součástí. Jako u každého obrazu, který vám visí doma nad gaučem i ona se stávají součástí různých dějů, jenž může návštěvník výstavy znova a znova při procházení expozicí prožívat.

Viktor Čech