Mestská galéria Rimavská Sobota
3. 11. 2021 – 1. 1. 2022
Přadlena Klóthó, první ze tří, vloží počátek nitě do svého vřetena. Vlákno se napíná a definuje rovinu i směr. Druhá Lachesis, změří délku nitě, určuje čas a hloubku. Tenká linie osudu v různých vektorech vyplňuje prostor života. Nevyhnutelná třetí Atropos, je vždy poslední jež koná. Svými ošklivými nůžkami vybírá kdy niť ustřihnutím zakončí. Určuje okamžik a výsledný tvar života.
Malířské plátno je složeno z tisíců takových nití. Jejich směr, rytmus i vzájemné proplétání je ale oproti naším spletitým životním osudům uzavřen v pevné struktuře pravidelného tkaniva. Jim daný osud a účel je jednoznačný: definují rovinu obrazového prostoru, místa kam se promítá malířská imaginace umělce i jeho diváků. V obrazech Viktora Fučeka tomu tak ale docela není. Vlákna, se kterými pracuje, se naopak dostávájí do popředí. Jejich osud není predestinovaný a uvězněný v logice tkané textilie. Naopak vystupují před barevnou hloubku malby a vyprávějí své příběhy proplétajících se tvarů, směrů, doteků a jemných pohybů. Jde ve zvláštním smyslu o jistou formu abstraktního narativu. Ovšem zatímco ve většině podobně laděných malířských dobrodružství je vystavený příběh již dořečený a pigment je zafixovaný zaschlým pojidlem v souřadnicích plátna, zde je tomu jinak. Křehké, ale vlastní vůlí k tvaru a pohybu obdařené přízi, je i přes její částečnou fixaci dovolena určitá míra svobody.
Zatímco jinde ve své tvorbě Viktor Fuček vstupuje sám se svým tělem do performativního procesu odehrávajícím se v reálném čase a prostoru, zde tento potenciál vložil přímo do struktury a předmětnosti svých obrazů. Ty nejsou pouhým reziduem jeho tvůrčího činu, ale samostatnými partnery k dialogu, kteří nitkami svých příběhů propojují imaginární prostor obrazu s reálným tělesným světem. Jemný závan vzduchu, dýchnutí či kýchnutí, nebo jen letmý pohyb v jejich blízkosti je součástí dialogu s diváky stejně jako pouhý pohled. Jemná intuitivní abstrakce barev a tvarů je pro autora obrazů analogií k jeho vnímání vztahů mezi lidskými těly, choreografií našich pohybů i spletitosti našich interakcí.
ART HAS NO HISTORY 